V letech 1947 - 1951 by zrealizován v centru města 12.patrový Kolektivní dům. Tato poloha domu byla vybrána strategicky. Cesta do továrny i města obyvatelům domu trvala stejnou dobu.. Kolektivní dům je jeden ze dvou v Československu, druhý je v Litvínově od architektů Linharta a Hilského.
Byty na Kolektivním domě jsou koncipovány o vysokém standartu, navíc vybaveny dřevěnými příčkami, které lze variabilně upravovat. Dále jsou vybaveny jen kuchyňskými boxy. V přízemí byla v provozu restaurace, klubovny, na rekreační terase tělocvična. V přízemí je zbudováno zvláštní křídlo nazýváno "dětské", zde je umístěna školka, dříve přístupna suterénem budovy.
V objektu je 26 třípokojových bytů o obytné ploše 55 - 62 m2. A 76 dvoupokojových bytů o ploše 39 m2. Konstrukčně se jedná o monolitický železobetonový skelet.
V dnešní době jsou prostory bývalé restaurace využívány kulturním institutem Alternativa. Tělocvična 12.poschodí přebudována na bytové jednotky. Vyhlídková terasa s panoramatickým výhledem na Zlín slouží obyvatelům Kolektivního domu k odpočinku.
Zdroj: Zlínská architektura 1900 - 1950 Pavel Novák.
Kolektivní dům, duše architekta jiřího voženílka
Zrod Kolektivního domu se datuje k roku 1951, kdy byl postaven na základě projektu architekta Jiřího Voženílka.
Jiří Voženílek, rodák zlínského kraje (* 14.8.1909 Holešov - 4.11.1986 Praha). Po studiích v Praze a krátké pracovní éře v pražské metropoli, architekt Voženílek roku 1937 přichází do Zlína, kde pracovuje ve vývojové kanceláři firmy Baťa. Zajímavější uplatnění pro něj přichází po válce, kdy ze Zlína odešla skupina architektů, který Zlín tvořila a to: Gahura, Karlík, Podzemný a jiní.
Po roce 1945 se stává vedoucím návrhového oddělení závodů Baťa, založil skupinu pro regulační plán města a Sbor pro výstavbu města Zlína. V tomto období vytvořil svá vrcholná architektonická a urbanistická díla. Ať už tovární budovy, které byly realizovány ve Zlíně, tak i sesterských závodech doma i v zahraničním.
Nejvýznamnějším dílem architekta Jiřího Voženílka byl Kolektivní dům.
Stavby pro bydlení rozvíjel v mnoha variantách i ve spolupráci s architektem Kubečkou, např. ubytovny na jižních svazích, nový Regulační plán Zlína, v širších souvislotech rozvedený v průmyslovém sídlišti Zlín - Malenovice - Otrokovice.
Voženílek byl výborný organizátor, vynikal jako vzdělaný intelektuál s takovými přednostmi a vlastnostmi, kterými podmaňoval své spolupracovníky. Svou činnost nedobrovolně ukončil v roce 1970 z politických důvodů.
Nejdůležitější díla pro město Zlín a firmu Baťa:
- návrh montovaného jednodomku 1942
- kafilerie, Otrokovice - Baťov 1942
- návrh Baťova domu zdraví, Zlín 1946
- Generel, továrny, Zlín 1946
- nová výrobní budova č. 14 a 15, Zlín 1946
- regulační plán Zlína, Zlín 1947 (spoluautor)
- směrný plán průmyslového sídliště Zlín-Malenovice-Otrokovice, 1948 (spoluautor)
- návrh náměstí Práce, Zlín, 1948
- návrh zastavění jižních svahů, Zlín, 1948
- aplikace návrhu ideálního průmyslového města Litovel, Telčice, Tiszaföldvár (Maďarsko), 1937 - 1948
- centrální válcovna továrny, Zlín, 1949 - 1957
- Kolektivní dům, Zlín 1950
Zdroj: "Zlínská architektura 1900 - 1950. Pavel Novák"